O knize:

Jak vznikla kniha PÁD Z REALITY?

   Je to už pár let zpátky, kdy jsem začala psát něco, co mělo být jen krátkým příběhem, jedním z mnoha, které spolu dohromady stvoří knihu, ale nebudou spolu souviset. Tuším, že to bylo již v roce 2019.

   Potom jsem na začátek knihy kvůli jiným povinnostem úplně zapomněla a ztratil se někde mezi stovkami složek v mém notebooku. Narazila jsem na něj asi až po čtyřech letech. To je dostatečná doba, aby člověk na řádky, které psal před několika lety, dočista zapomněl. Pročítala jsem je znovu jako někdo úplně cizí. Jako ten, kdo je nikdy nečetl, ani nenapsal. Časový odstup mi dovolil nahlédnout na ně z jiné perspektivy. Tehdy jsem si řekla: "Vždyť to není vůbec špatné!"

  Co následovalo dál, mě samotnou překvapilo. Neměla jsem plán, jak bude děj pokračovat, žádnou osnovu. Nevěděla jsem, jak kniha skončí. Ani že to nebude jenom krátký příběh. Když jsem usedla k počítači, slova se řadila k sobě sama od sebe, často jsem svítila dlouho do noci. Když jsem však knihu dopsala až do konce, podivila jsem se, jak jednotlivé fragmenty do sebe zapadly a vznikl neobvyklý příběh. Nakonec vznikla kniha, která má, včetně obrázků, 560 stran.

   A tehdy jsem dospěla k názoru, že tato kniha musela být už kdysi dávno tam někde nahoře napsaná. Protože jednotlivé její fragmenty do sebe dokonale zapadly. Získala jsem pocit, že jsem je pouze načítala, stahovala dolů jednotlivé kousky hotového příběhu a předávala je klávesnici.

   Tak doufám, že i pokračování v podobě druhého dílu najde stejnou cestu a po neviditelném vláknu vědomé energie, která se touží projevit, ke mně dospěje. Pokračování je rozepsáno.

Co bylo dál?

   Kniha byla hotová na podzim roku 2022. Velmi brzy jsem však zjistila, že byla připravená k vydání v ten nejnevhodnější čas. V té době jsem se také teprve pomalu seznamovala s tím, jak to ve spisovatelské branži chodí. PÁD Z REALITY bylo moje první dílo a očekávání jsem měla vzhledem k neznalosti herního pole velmi naivní. Až mnohem později jsem z vyjádření jiných autorů zjišťovala, jak to běžně chodí a moje zkušenosti nejsou žádnou výjimkou.

   Rukopis jsem zaslala do jednoho z nakladatelství. Komunikovala jsem však pouze s robotem, který mi obratem zaslal připravenou odpověď, že se za dva měsíce ozvou. Neozvali. 

   Zaslala jsem tedy rukopis dalšímu nakladatelství a získala podezření, že zaměstnávají téhož robota. Se stejnou naprogramovanou odpovědí. Trpělivě jsem čekala další dva měsíce. Zkusila jsem to ještě asi třikrát. Jednou jsem dostala odpověď, že nemají zájem. Podle nezúčastněné formy a chladného nezájmu asi taky robot. Konečně jsem se začala dostávat do obrazu, jak to v praxi chodí.

   Jednou jsem byla příjemně překvapená. Konečně přišla první lidská odpověď. Nakladatelství odpovědělo poctivě a podle skutečnosti – není správná doba, teď se skoro neprodává. Měli pravdu. Všichni tehdy byli zavření doma, protože venku skákal virus na dva metry daleko. A možná i vysoko. Nikdo ho na sobě mít nechtěl, a kdo musel jít ven, tak jedině s rouškou. Nebo na tečku. I tak se však lidé od sebe drželi v uctivé vzdálenosti a měli úplně jiné starosti.

   V jednom z nakladatelství si moji knihu dokonce přečetli. Po předchozím tichu jsem kvitovala se vděkem a nadějí, že kromě robotů někde existují i vstřícní lidé. Hodnocení nebylo špatné, ale doba ano. Covidová. Kromě jídla se skoro nic nekupovalo, tržby ve všech odvětvích šly rapidně dolů. Nebylo čemu se divit.

   Na pár měsíců jsem to vzdala a mezitím zkoumala různé možnosti, jak dostat můj pdf soubor z počítače na papír a konečně mít v ruce hotovou knihu. Bez robotů, bez dlouhého čekání, bez žebrání o spolufinancování, bez smlouvy, která nemusí být výhodná. Aspoň tohle pozitivum mi doba přinesla. Prokousávala jsem se dostupnými informacemi. Koncem roku 2024 jsem se rozhodla pro samonáklad přes Powerprint pod značkou Bookla.

   A nelituji. Aby se kniha dostala na pulty knihkupectví, musela bych dost připlatit. Povinně i za to, co jsem byla schopná udělat si sama. I kdyby se kniha objevila v kamenných prodejnách, není zárukou, že si někdo knihu koupí. Je velká pravděpodobnost, že si jí mezi stovkami dalších nikdo nevšimne. Autor neznámý, reference tedy žádné. Propagaci bych tak jako tak musela zajistit hlavně sama. Každý spisovatel napsal knihu, která byla jeho první. Neexistuje výjimka a pozornost si musí každý vydobýt. Tak jsem se rozhodla, že si to odpracuji, a ať si můj příběh čtenářskou přízeň zaslouží. Vydat knihu a dostat ji ke čtenářům je běh na dlouhou trať. Kniha však není rohlík. Čas jí jedině prospěje. Nezkazí se.

   Pod značkou Bookla vznikají kvalitní výtisky, a to je nejdůležitější. Přitom nikde nezabírají sklad. Prodej je zajištěn přes e-shop, každá kniha má svou stránku. 

   Spousta zboží se v současnosti objednává přes internet, a navíc je množné vyhledat o knize nějaké informace. Zákazník se podle nich rozhodne, objedná, kniha přijde. Distribuce je zajištěná a mohu se o to víc soustředit na propagaci. 

   Proto vznikla tato webová stránka, kde jsou pro vás všechny informace na jednom místě.

Jak vznikaly ilustrace?

   Někdy začátkem listopadu 2024 jsem odeslala do tiskárny všechny soubory, včetně návrhu obálky. Vypadalo to, výroba knihy se stihne do Vánoc. V tiskárně se však nahromadilo hodně zakázek a dostala jsem zprávu, že kniha vyjde až začátkem příštího roku. Naštěstí.

   Když z ní nebude dárek na Vánoce, rozhodla jsem se využít čas a dodělat k ní obrázky. Další důkaz, že i když něco nevyjde, bývá to k něčemu dobré.

   Kdybych kreslila obrázky sama, možná bych knihu nevydala nikdy, nebo by jich bylo jen pár. Rozhodla jsem se využít pomoci programů Bing a Designer a na základě promptů získat výstupy, které bych mohla použít.

   Pokud si někdo myslí, že je to jednoduchá a bezpracná cesta k cíli, musím ho vyvést z omylu. Do knihy o 560 stranách je vloženo 75 celostránkových obrázků. Pracovala jsem na jejich tvorbě denně tři měsíce a jsou výběrem z cca 12.000 vygenerovaných základů. S AI není tak lehké se domluvit, jak si někdo myslí. Šest prstů na rukou, tři nohy, babička s mužskými vousy, nebo hlava dopředu, ale tělo dozadu – takové výstupy nejsou výjimkou. A chtít, aby i všechno na pozadí bylo tak, jak máte popsáno v knize? Vyloučeno. Každou část vybraného obrázku jsem zpracovávala v grafických editorech, něco mazala, dokreslovala, protože obrázek nebyl na požadovaný formát, doplňovala jsem, co jsem tam mít chtěla. Teprve potom jsem hotové obrázky převáděla do černobílé podoby a dál graficky zpracovávala.

   Někdy jsem se i pobavila. Kolikrát bylo marné přesvědčit program, aby provedl to, co jsem chtěla. Například holuby venku za oknem. Místo toho mi lítali uvnitř po chodbě budovy nebo v ní, kdekoli uvnitř posedávali. Když se místo holuba objevilo na mramorové dlažbě chodby růžové prase, které jsem nechtěla vůbec, šla jsem si udělat kafe. 😊

   Dalším problémem byly odpovědi AI na naprosto korektní a nevinné požadavky. Požadavek na obyčejnou minisukni byl pro AI morální problém. Často se na mě místo požadovaného obrázku zašklebil pes s vyplazeným jazykem doplněný textem, že můj požadavek je v rozporu s pravidly. Postavy, které měly plavat ve vodě, a mít na sobě odpovídající oblečení, tedy plavky… co myslíte? Jak to asi dopadlo? Takže jsem musela některé i trochu svléknout a odmazat z nich oblečení. Naopak, když jsem chtěla, aby na sobě měly třeba teplý dlouhý svetr, protože je zima, většinou jsem dostala obrázek, kde byl svetr krátký, odhalené břicho i rameno a čouhající spodní prádlo. Takže AI může, a já, i když v mezích běžných norem, nikoli? O tom, že si na obrázky přidává, co se jí zachce, a co po ní nechcete, nemá cenu psát.

   Postupně už mi však AI přestávala vzdorovat, měla mě asi plné zuby. Když jsem trvala na svém a zadala víc než stokrát stejný požadavek, konečně se uráčila dodat něco, co aspoň rámcově odpovídalo mému promptu. Když navíc chcete, aby měl obrázek ještě nějakou konkrétní atmosféru, dvě stě pokusů je kolikrát málo. 

   Tolik na vysvětlení pro ty, kteří si myslí, že AI pracuje za vás a výsledek získáte bez práce. 😊